Po válce převzaly v Sączi moc národní rady a město pomalu sčítalo ztráty a vracelo se ke všednímu dni. Okolí nebylo klidné: roku 1947 zasáhla akce „Visla“ Lemky z jihovýchodní části okresu. Místní milovníci minulosti však na lepší časy nečekali. Roku 1948 byly schváleny stanovy Spolku přátel Starého Sącze, který založili Wiktor Bazielich, Antoni Królik, Józef Paszkiewicz a Roman Cesarczyk. Téhož roku, 28. srpna, bylo zřízeno všeobecně vzdělávací lyceum, do něhož se zapsalo 199 žáků.
Křída, štěrk a kočičí hlavy
Hospodářství poválečného Sącze bylo drobné a řemeslné. Roku 1949 byl opraven rynek dlážděný valouny. Roku 1950 zahájila provoz v soutoku Dunajce a Popradu štěrkovna, z níž jezdil štěrk na stavbu Nowé Huty. Roku 1954 spustilo Družstvo invalidů „Spójnia“ závod na školní křídu. Pracovalo v něm až 70 lidí a v sedmdesátých letech vyrábělo přes 700 tun křídy ročně, takže leckterý žák v Polsku psal na tabuli kouskem Starého Sącze. Fungovalo také koželužské družstvo „Poprad“ a koncem padesátých let vznikla nová cihelna. Kolem města stále vládlo zemědělství, které zabíralo 89,2 % rozlohy.
Někdo si však všiml, že největším bohatstvím města je ono samo. V polovině padesátých let bylo centrum Starého Sącze chráněno jako urbanistická rezervace. Roku 1956 se sbírky ševce Józefa Paszkiewicze dostaly do Domu na Dołkach jako Regionální síň. Od roku 1976 tam působí Regionální muzeum Seweryna Udzieli. V srpnu 1957 město okázale slavilo 700. výročí a k té příležitosti složil Marcin Szeligiewicz městskou fanfáru.
Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla vodovod (1955, modernizovaný roku 1974), tržiště na Wielkém Wygonu (1961), sídliště Tysiąclecia s jedenácti panelovými domy (1961–1965) a nový most přes Poprad. 1. září 1964 byla otevřena nová budova lycea v ul. Partyzantów, roku 1974 knihovna a od roku 1977 se stavělo sídliště Słoneczne. Po reformě z roku 1975 patřila obec k Novosądeckému vojvodství a město se do značné míry stalo noclehárnou Nowého Sącze. Obyvatel přibývalo: z přibližně 4,5 tisíce po válce na 7420 roku 1980. Roku 1987 vznikl Popradský krajinný park se správou ve Starém Sączi.
Stará hudba a svobodné volby
Roku 1975 zazněl z podnětu Stanisława Gałońského první Starosądecký festival staré hudby. Dnes nese název „Omnia Beneficia“, podle středověké skladby zapsané v rukopisech klarisek kolem roku 1300. Sedm set let po Kinze naplnila hudba opět klášterní zdi.
Změna režimu přišla do Sącze 27. května 1990 s prvními svobodnými komunálními volbami. Purkmistry byli postupně Maciej Szuflicki, Marian Cycoń, Marian Kuczaj, znovu Marian Cycoń a od roku 2012 Jacek Lelek. Marian Cycoń zastával úřad celkem 4388 dní, nejdéle v historii. Od 1. ledna 1999 patří obec k novosądeckému okresu v Malopolském vojvodství.
Den, kdy přišlo půl milionu
Největším dnem v dějinách města byl 16. červen 1999. Přípravy začaly jen několik měsíců předtím: organizační výbor byl ustaven 24. února, první rýč zarazili 1. dubna a 459 dárců se složilo na 590 tisíc zlotých. Pořadatelé čekali 300–400 tisíc poutníků, přišlo jich však přes 600 tisíc. Hustá mlha způsobila, že papež přijel z Limanowé autem.
Na starosądeckých loukách prohlásil Jan Pavel II. Kingu za svatou. Pronesl tehdy slova, která zůstala dlouho v paměti: „Nebojte se být svatými.“ Zvlášť pozdravil klarisky, které poprvé po více než sedmi stech letech opustily klauzuru. Dřevěný oltář podle návrhu Zenona Remiho měl být přenesen do Nowého Sącze, ale po protestu purkmistra Kuczaje rozhodl biskup Skworc v srpnu 1999, že zůstane na místě. Dnes vedle oltáře stojí Poutní dům „Opoka“, posvěcený 29. června 2010.
Město se papeži odvděčilo čestným občanstvím, uděleným 27. října 2003 a předaným ve Vatikánu 5. listopadu. 20. června 2016 byl vyhlášen dekret, jímž svatá Kinga nahradila svatou Alžbětu jako patronka města. 16. června 2024 se 25. výročí svatořečení slavilo za účasti kardinála Dziwisze.
Nový rynek a Památka historie
Jednadvacáté století proměnilo město díky evropským fondům. 29. dubna 2006 začala přestavba rynku za zhruba 10 milionů zlotých, před jubileem 750 let v roce 2007. Na ploše bylo položeno kolem 1 250 000 „kočičích hlav“. V letech 2006–2008 byl postaven obchvat se zavěšeným Mostem sv. Kingy o délce 328,8 metru. Neobešlo se to bez pohrom: při povodni roku 2010 zaplavila voda domy v Cyganowicích, Barcicích a Popowicích a 4. června strhl Poprad dvě pole železného železničního mostu z roku 1876, který přečkal obě války.
Pak přišly investice, z nichž těží obyvatelé i hosté. Od roku 2013 se ve městě hraje Pannonica Festival. Roku 2018 bylo v bývalé štěrkovně otevřeno Bobrowisko, přírodní enkláva s lávkou a pozorovatelnami, oceněná Cenou Witkiewicze. Roku 2021 byla do Starého Sącze dovedena cyklotrasa VeloDunajec, 7. března 2022 bylo otevřeno nové sídlo Centra kultury a umění Ady Sari a v říjnu 2024 „malý obchvat“.
Nejvýznamnější ocenění přišlo 10. prosince 2018. Nařízením prezidenta Polské republiky byl historický soubor Starého Sącze spolu s klášterem sester klarisek uznán za Památku historie, tedy památku zvláštního významu pro polskou kulturu. Klášter, který před více než sedmi sty lety založila Kinga, stále žije. Roku 2015 v něm žilo 29 sester a 24. října 2024 byla abatyší zvolena s. Antonina Kowalska. Město má dnes kolem 8,6 tisíce obyvatel a celá obec přes 23 tisíc.
Na starých i nových fotografiích
