Vyřezávaná dubová brána vítá každého, kdo jde ke klášteru. Je památkou svatořečení a znamením polsko-maďarského přátelství.
Kinga byla uherská princezna, dcera Bély IV. Není divu, že když ji roku 1999 Jan Pavel II. prohlašoval za svatou, přijeli z Uher hosté s darem. Maďarští horalé darovali městu bránu zhotovenou tradiční sekelskou technikou. Takové brány se po generace stavějí v Sedmihradsku, v zemi Sikulů.
Brána je dubová, měří asi 5 m na výšku a 3 m na šířku. Zdobí ji podobizny svaté Kingy a svaté Hedviky. Podle sekelského zvyku pohostinnosti stojí vždy otevřená. Jsou na ní vyryta slova: „Pokoj přicházejícím, požehnání odcházejícím“.
Je to památka mladá, ale plná starého ducha. Stojí u vstupu na náměstí svaté Kingy a za ní se zvedají hradby kláštera, zvýšené v letech 1598–1632 a opatřené střílnami. Někdejší pevnost modlitby dnes vítá hosty otevřenou branou. Zastavte se před ní na chvíli, prohlédněte si řezbu a teprve potom přejděte na náměstí svaté Kingy, ke klášterním zdem.
foto John Samuel · CC BY-SA 4.0 · Zdroj
