Kdo se za dávných časů vydal z Krakova do Uher, dříve či později stanul v Sądecké kotlině – široké pánvi mezi Západními Beskydy, kde se dvě horské řeky, Dunajec a Poprad, slévají v jedno koryto.
Přímo v soutoku těch řek, na rovné terase asi tři sta metrů nad mořem, leží Stary Sącz. Od východu ho chrání strmý sráz nad Popradem, od severu mírnější svah k Dunajci a od západu se nad ním zvedá Miejska Góra, Městská hora, u jejíhož úpatí šumí potok Moszczenicki.
Země mezi dvěma řekami
Starý Zeměpisný slovník Polského království popisoval město na „kopulovitém pahorku“ vysokém 321 metrů, na severním konci zalesněného hřbetu, který obě řeky odděluje.
Jiné prameny uvádějí 300 nebo 320 metrů – a není v tom rozpor, neboť jedni měřili terasu, druzí náměstí na vrcholu pahorku. Podobně je tomu s Miejskou Górou: atlas měst uvádí asi 400 metrů, novější prameny 420.
Je to země úrodná, neboť tu leží horské náplavy, které sem přinesly řeky. Řeky však bývají vrtkavé: v období dešťů se vzdouvají a vylévají z břehů, v suchu se scvrknou na pouhé potůčky.
Hory kolem kotliny se zvedají zhruba o sto padesát metrů nad její dno, takže se zdá, jako by město leželo v dlani.
Údolí Dunajce a Popradu odnepaměti sloužila jako přirozené průchody Karpaty. Vedly tudy cesty do Uher i z Uher – a to vysvětluje, proč právě zde, na pomezí, vyrostlo rané středisko.
Na hradišti v Naszacowicích nalezli archeologové předměty z okruhu avarského, velkomoravského a staromaďarského, svědky zakarpatských stezek z doby před 11. stoletím.
První písemná zmínka o obchodu pochází z roku 1273: hovoří o měšťanech, kteří splavovali obilí po řece. Nejpozději od počátku 14. století sem z Uher proudily měď a sukno, opačným směrem pak dobytek, koně a prasata.
Sądecká země ve středověkém pojetí zprvu zahrnovala jen samotnou kotlinu s okolím. Časem však, jak se mýtily pralesy, se rozrostla až po Białou na východě, Gorce a Nowotarskou kotlinu na západě, beskydské hřebeny na jihu a pahorky mezi Tropiem a Czchówem na severu.
Eugeniusz Pawłowski napočítal Sądecku přes 2200 kilometrů čtverečních, 265 vsí a 7 měst.
Odkud se vzal Sącz
Jméno města je přivlastňovací, totiž říká, komu patřilo. Původní tvar zněl Sądecz – od jména Sądek nebo Sądko, s prastarou příponou.
V pádovém tvaru „do Sądcza“ se obtížná souhlásková skupina zjednodušila na „do Sącza“, až se i první pád vyrovnal na „Sącz“. Přídavné jméno „sądecki“ si však staré „d“ uchovalo jako zkamenělinu v kameni.
Kdo byl onen Sądek? To neví nikdo. Pawłowski napsal bez obalu, že zakladatel nejstaršího hradiště nesl toto jméno a nic víc se o něm neví.
V listinách se jméno objevuje v latinském převleku: Sandech roku 1224, Sandecz roku 1243, Sandec roku 1251, Sandecz a Zandech roku 1252.
Přídomek „Starý“ přišel později, když opodál vyrostl Nowy Sącz. Už roku 1299 se farář Jakub psal plebanus de Antiqua Civitate – farář ze Starého Města – a roku 1437 se setkáváme s antiqua civitas Sandecz. V 15. století se mu také říkalo prostě Staré Město.
Proč je Stary Sącz důležitý
Tři věci odlišují toto město od ostatních sądeckých hradů a městeček.
Zaprvé bylo prvním městem sądecké kastelánie – starším bratrem Nowého Sącze.
Zadruhé zůstávalo po pět staletí soukromým církevním městem: jeho paní byla abatyše kláštera klarisek, který „po staletí vystupoval jako vlastník města“.
A zatřetí je to svatyně svaté Kingy, zde roku 1999 svatořečené a od roku 2016 patronky města.
Dnes zaujímá gmina Stary Sącz v nowosądeckém okrese 102,41 kilometru čtverečního, čítá 15 starostenství (sołectw) a lesy pokrývají bezmála polovinu její rozlohy – 45,63 procenta.
A odkud ten Bryjów?
Nakonec slovo o jménu, které nese tento web. „Bryjów“ není starým jménem města a nenajdete ho v žádné středověké listině.
Je to žertovná přezdívka, odvozená od bryjky – skromné, sytící polévky z režné mouky – a obyvatelům se přitom říkalo Bryjowiacy. Celý ten příběh vyprávíme zvlášť: Proč Bryjów?